pondělí 24. srpna 2015

Kožené recy capáčky ze staré bundy a kabelky

Když máte třetí dítě, je velká šance, že pro něj nebudete muset nic kupovat - až na jednu výjimku a tou jsou boty. I naše Lea dostala  několik zcela nových párů lotomilých kožených botiček, nicméně nám zatvrzele jako pejsek skládala k nohám obnošené kožené capáčky, které jsme zdědili po sousedovic Aitaně. Bylo na první pohled jasné, že až se Leuška naučí opravdu chodit, budou už úplně prošoupané. A taky že jo. Bylo potřeba obstarat jí capáčky nové.


Léto trávíme jako každý rok v Česku, a přestože jsme se místy pohybovali v poměrně osídlených oblastech, jako je třeba Brno nebo Ostrava, nové capáčky jsme nikde nenašli. Nakonec mi došlo, že pro ženu se slovanskými kořeny odkojenou filozofií urobsisam by vlastně neměl být takový problém jednoduché kožené botky s gumkou vyrobit. Je to konečně sotva dvacet let, co jsem si v euforii z četby knihy Dva divoši  z jelenice na okna vlastnoručně ušila indiánské mokasíny.


V moderní době, kdy se okna myjou mikrofázovýma utěrkama nebo papírovýma ubrouskama, se ovšem člověk k jelenici nedostane tak snadno. Nakonec jsem použila starou maminčinu kabelku a koženou bundu, kterou kdysi nosil děda. Moje maminka sice vyhodí skoro všechno, ale kožené věci, co po předcích zbyly, pěkně shromáždila v pytlích na půdě. Má tam i pár kožichů z medvěda a z lišky, takže až přijde zima, můžu Leušce ušít válenky :)


Chvíli mi trvalo, než jsem vypilovala střih. Bylo mi líto původní rozdrbané botky rozpárat, protože se v nich i s dírama chodilo zjevně nejlíp z celého Leuščina botového parku, a taky proto, že výsledek mé obuvnické mise byl značně nejistý. Opravdu spokojená jsem byla až na druhý pokus.

Měla jsem takovou radost, že jsem botičky ozdobila výšivkou z korálků, kterou se Leuška doteď snaží obrat a strčit do pusy.


První pokus dopadl jako první palačinka - trval dlouho (zabral mi dva večery) a výsledek byl kostrbatý a moc velký, takže se zužovalo. I přes začátečnické mouchy teď ale botky plní svou funkci a Lea v nich vesele drandí po sudetských lesích.

Jestli jste zvědaví na to, jak jsem při šití postupovala, koukněte se sem. A abych nezapomněla, přeju vám všem hezký zbytek prázdnin!





Žádné komentáře:

Okomentovat